Mafate

Po včerejším testu dnes naostro. Z hotelu vyrážíme v 8, hodina normální cesty a hodina kroucení volantem zprava doleva již potřetí po trase do Cilaos. V 10:05 startujeme pěší část. Z cirku Cilaos přes kopec do cirku Mafate, s hlavním cílem Trois Roche. Informační cedule na startu cesty nás uklidňuje s odhadem 3,5 hodiny. Stoupáme z nadmořské výšky 1275 m úzkým chodníčkem vzhůru. Sedlo Taibot, kudy vede jediná stezka do Mafate, leží ve výšce 2075 m n. m. Všechny výpočty ukazují na 800 metrové převýšení...

Pěšina je vzorně udržovaná. Schůdky z kamenů a kmenů "na každém kroku". Vlastně je to takové 2,5 kilometrové, 800 metrů vysoké schodiště subtropickým lesem až pralesem do nebe, ze kterého se co chvíli otevírají nádherné výhledy na cirk Cilaos.

Zhruba v půlce kopce v pralese občerstvovna. Přístřešek z větví, zábradlí verandy z dlouhých listů. Na vařiči konvice, talíř s koláčem, džus. Dva domorodí servíři právě opravují střechu.

I v 1800 metrech plno květů a celé koberce malých jahod. Větších než naše lesní, ale jíst se moc nedají. Jsou sice červené, ale v pralese chuti nevalné.

Trvalo nám to nahoru 2,5 hodiny. Nekonečné 2,5 hodiny... Pokaždé už se zdál nejvyšší bod nadosah a znovu a znovu se cestička po příkrém svahu jen stáčí jinam.

Tak konečně nahoře...! Zvědavě nakukujeme přes sedlo do cirku Mafate. Jeden a půl kilometru hluboká jáma 8 krát 12 kilometrů. Dno rozeklané špičatými kopci a sadou plošin. Asi jsou na světě místa s podobně bizarní krajinou se špičatými štíty, kaňony a hlubokými údolí, ale zatímco jinde bude ta krajina skalnatá, tady je vše pokryto ZELENÝM kobercem!

Sestupujeme do údolí. Travnaté pěšinky střídá černá skála. Zase schody, ale místy ozlomkrk... Klesáme jen o 450 metrů do zelené pastviny s několika poházenými domky. Všude kolem ční štíty hor a my tak uvažujeme, jak se tu lidem žije...

Ale jak je to sakra s naším hlavním cílem, Trois Roche...? Ptám se vandrovníka, co si na křižovatce zrovna větral boty. V tu chvíli je jasné, že infmace o 3,5 hodinách se týkala jen ODBOČKY a ne cíle samotného. Stačilo umět francouzsky...

Škoda. Boj o ještě nenalezenou kešku musíme vzdát. Nestihli bychom návrat za světla. Je tu zimní období, v šest je tma jak v ranci.

Uleháme do trávy pod stromy a posilňujeme se klasicky francouzskočesky - bagetou s paštikou a rajčetem. Je to až neuvěřitelně dobrý...

Cesta zpátky jde ztuha. Nohám se nějak nechce nahoru, trasa se zdá být dvojnásobnou. A po schodech dolů se jde snad hůř, než vzhůru. V půl šestý jsme konečně u auta. Sedm hodin putování nahoru, dolů, nahoru, dolů... Celkem 1250 vystoupaných metrů. Máme toho oba dost. Zítra bude odpočinkový den...